XII. Ten slavík ani neuleh’

Vítězslav Hálek

XII.
Ten slavík ani neuleh’
Ten slavík ani neuleh’
a v zpěvu celý rozplývá; tu dlouhou píseň o lásce – můj bože, kdy ji vyzpívá?
A z větvičky zas na větev a odtamtud zas dolů – a zdá se mi, že stejný stesk nosíme v srdci spolu. A kolkolem se ohlíží a jasné oko zvedá – a zdá se mi, že uhod’ bych, co tím svým okem hledá. 16