XIV. Již stalo se. Má duše bez Tebe

Vítězslav Hálek

XIV.
Již stalo se. Má duše bez Tebe
Již stalo se. Má duše bez Tebe
se necítí již celou víc; ba sebe myslit bez Tebe, by bylo – nebýt živu víc.
S mou duší již jsi setkaná. Ty’s chloubou její, radostí – Ty’s touhou mou, mou útěchou, mou rozkoší – mou žalostí. Z mých pustých dnů mi nebe tkáš, jak nevěsta svatební šat; Ty ve mně bdíš, Ty ve mně sníš, Coco já, co Ty – nevím již rozeznat. Co osud můj – mně lhostejno. Vímť, čí jej ruka upřádá. Z Tvé ruky – byť i zkázu vzít – i v tom se nebe zakládá. 18