XXIII. Sluneční žár o poledni –

Vítězslav Hálek

XXIII.
Sluneční žár o poledni – Sluneční žár o poledni –
to žhoucí láska moje, a noc – dne šerokrásný stín – to tichá láska Tvoje. Tys velký oheň znítila jak země centrum žhavý, leč oheň Tebou nekojen teď sám se v sobě tráví. Já s láskou Tvou chtěl hodovat, však mně jen drobty padly, a proto sám se nedivím, že tváře moje vadly. 27 Leč srdce mnoho přetrpí, je nemoc krotí mocí, a já se věru neznám víc, jsem-li víc dnem či nocí. Tak psáno jest. A den a noc se věčně, věčně minou, jen jedno jim políbení – když večír v jedno splynou. 28

Kniha Večerní písně (1859)
Autor Vítězslav Hálek