XXIII. Sluneční žár o poledni –

Vítězslav Hálek

Sluneční žár o poledni – to žhoucí láska moje, a noc – dne šerokrásný stín – to tichá láska Tvoje. Tys velký oheň znítila jak země centrum žhavý, leč oheň Tebou nekojen teď sám se v sobě tráví. Já s láskou Tvou chtěl hodovat, však mně jen drobty padly, a proto sám se nedivím, že tváře moje vadly. Leč srdce mnoho přetrpí, je nemoc krotí mocí, a já se věru neznám víc, jsem-li víc dnem či nocí. Tak psáno jest. A den a noc se věčně, věčně minou, jen jedno jim políbení – když večír v jedno splynou.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

dosoudit, jež, vzpor, edvard, vyšínský, slast, marinos, výslovný, marina, slastný

445. báseň z celkových 479

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. IX. O plamen naší lásky neumdlívá, (Josef Kalus)
  2. NESMÍRNÁ DÁLKA (Růžena Jesenská)
  3. Z MLADISTVÉ DOBY. (Karel Sabina)
  4. III. Ni slunce ranní lesk nesvítí, (Gustav Pfleger Moravský)
  5. K Milence. (Gustav Pfleger Moravský)
  6. JARMILA. (Václav Hanka)
  7. XXV. Kéž osud má nade mnou smilování (Gustav Pfleger Moravský)
  8. báseň bez názvu (Ludvík Lošťák)
  9. Intermezzo noční. (Jaroslav Vrchlický)
  10. UPOMÍNKY (Stanislav Popelka)