XXVII. Když bůh byl nejvíc rozkochán,

Vítězslav Hálek

Když bůh byl nejvíc rozkochán(J4m) tu lidské srdce stvořil(J3f) a pak na věčnou památku(J4m) svou lásku do něj vložil(J3f) A když pak na něm utkvělo(J4m) to oko jeho věstí(J3f) radostí až se rozplakal(J4m) když viděl vše to štěstí(J3f) Leč při tom pláči do srdce(J4m) se jedna slza vkradla(J3f) jako ta rosa v kalíšek(J4m) a na samé dno padla(J3f) A proto láska velký bol(J4m) leč bol tak sladký milý(J3f) že škoda srdcí nastokrát(J4m) jež bol ten necítily(J3f) A proto láska štěstí půl(J4m) a polovic je muka(J3f) leč když se slza rozvlní(J4m) tu leckdys srdce puká(J3f)

Vysvětlivky

takto podbarvené pozice jsou silné
takto podtržené pozice jsou s přízvukem

S = silná pozice
W = slabá pozice
V = slabá pozice
X = neurčená pozice

J = Jamb (WS)
T = Trochej (SW)
D = Daktyl (SWW)
A = Ambfibrach (WSW)
X = Daktylotrochej (SWWSW)
Y = Daktylotrochej s předrážkou (WSWWSW)
H = Hexameer
N = Neurčeno

Statistiky

Počet slok:	5
Celkem veršů:	20
Jamb:	20 (100 %)