XXVII. Když bůh byl nejvíc rozkochán,

Vítězslav Hálek

Když bůh byl nejvíc rozkochán, tu lidské srdce stvořil, a pak na věčnou památku svou lásku do něj vložil. A když pak na něm utkvělo to oko jeho věstí, radostí až se rozplakal, když viděl vše to štěstí. Leč při tom pláči – do srdce se jedna slza vkradla jako ta rosa v kalíšek, a na samé dno padla. A proto láska velký bol, leč bol tak sladký, milý, že škoda srdcí nastokrát, jež bol ten necítily. A proto láska štěstí půl a polovic je muka, leč když se slza rozvlní tu leckdys srdce puká.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

dosoudit, jež, vzpor, edvard, vyšínský, slast, marinos, výslovný, marina, slastný

156. báseň z celkových 479

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XLII. Proč déle plakať, déle lkáti, (Gustav Pfleger Moravský)
  2. Lásce. (Antal Stašek)
  3. FRAGMENTY. (Gustav Pfleger Moravský)
  4. Sny démona. (Augustin Eugen Mužík)
  5. Když ti v krásné oko zřím. (Adolf Heyduk)
  6. XXVI. Když na doby vzpomínám, (Gustav Pfleger Moravský)
  7. XXXI. Ty’s plakala, když k tobě klonil (Gustav Pfleger Moravský)
  8. XXXV. Když zmizí všecka rozkoš žití, (Gustav Pfleger Moravský)
  9. báseň bez názvu (Gustav Pfleger Moravský)
  10. Všední verše (Emanuel Miřiovský)