XXVII. Když bůh byl nejvíc rozkochán,

Vítězslav Hálek

Když bůh byl nejvíc rozkochán(J4m) tu lidské srdce stvořil(J3f) a pak na věčnou památku(J4m) svou lásku do něj vložil(J3f) A když pak na něm utkvělo(J4m) to oko jeho věs(J3f) rados se rozplakal(J4m) když viděl vše to štěs(J3f) Leč při tom pláči do srdce(J4m) se jedna slza vkradla(J3f) jako ta rosa v kašek(J4m) a na sa dno padla(J3f) A proto láska vel bol(J4m) leč bol tak slad mi(J3f) že škoda srd nastokrát(J4m) jež bol ten netily(J3f) A proto láska štěs půl(J4m) a polovic je muka(J3f) leč když se slza rozvl(J4m) tu leckdys srdce pu(J3f)

Patří do shluku

dosoudit, jež, vzpor, edvard, vyšínský, slast, marinos, výslovný, marina, slastný

156. báseň z celkových 479

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XLII. Proč déle plakať, déle lkáti, (Gustav Pfleger Moravský)
  2. Lásce. (Antal Stašek)
  3. FRAGMENTY. (Gustav Pfleger Moravský)
  4. Sny démona. (Augustin Eugen Mužík)
  5. Když ti v krásné oko zřím. (Adolf Heyduk)
  6. XXVI. Když na doby vzpomínám, (Gustav Pfleger Moravský)
  7. XXXI. Ty’s plakala, když k tobě klonil (Gustav Pfleger Moravský)
  8. XXXV. Když zmizí všecka rozkoš žití, (Gustav Pfleger Moravský)
  9. None (Gustav Pfleger Moravský)
  10. Všední verše (Emanuel Miřiovský)