Všední verše

Emanuel Miřiovský

On byl tak tichý bez života celý(J5f) a málo mluvil to jen se přátely(J5f) a co kdy řekl hloupostí to zvali(J5f) a na to smích mu za odměnu dali(J5f) Kdy nic nemluvil platil za tupého(J5f) a kdy se vznítil plamen v srdci jeho(J5f) a on jak prorok povstal v řeči smělé(J5f) hned podivínstvím nazvali to celé(J5f) a smáli se mu že je nedospělý(J5f) a ve hrdosti k němu pohlíželi(J5f) A co on k tomu mlčel jako němý(J5f) a smál se taky sám jsa nade všemi(J5f) a smál se s nimi někdy slzu zronil(J5f) ne že se mu snad nikdo neuklonil(J5f) však jak to bývá mladé ze lítosti(J5f) že lidem na slovech je planých dosti(J5f) a že i pravda již byl řekl jiný(J5f) že zdá se lží a že znak nosí viny(J5f) a že ta pravda kterou lidstvo hledá(J5f) tak churava je dosud a tak bleda(J5f) že kostlivcem se zdá být pravdy pouhé(J5f) a že než dospějeme k tomu cíli(J5f) že bude třeba doby ještě dlouhé(J5f) a my že toho jsme se nedožili(J5f) A proto plakal pak zas němý celý(J5f) jakby mu slova na rtech odumřely(J5f) a neřekl jim více ani slova(J5f) potichu zaklel na to mlčel znova(J5f) Jej nevábíval povrchní lesk světa(J5f) ni jeho šperk ni všecky jeho vnady(J5f) snad že byl mlád a mladý duch zalétá(J5f) pryč ze světa a rajské hledá sady(J5f) a prchá ztad kde lid se vábně směje(J5f) on nechce vědět co se v světě děje(J5f) a nechce sloužit chce být vlastním pánem(J5f) a v nadějích se mní být velikánem(J5f) a myslí si že nenáleží k lidu(J5f) a nechce snášet vespolek s ním bídu(J5f) ba nevěří že s lidem kdy být musí(J5f) Co není ideál to mu se hnusí(J5f) a dělá plány jimi svět otřásá(J5f) a kdy se zvedou jako blázen jásá(J5f) a nevěří že někdy půjde spáti(J5f) on myslí dál a tak si život krátí(J5f) Nedávno řek Mě není tady třeba(J5f) a pakli k žití kousek stačí chleba(J5f) tož dejte mi jej v rakev na posilu(J5f) bych až se zbudím k poslednímu dílu(J5f) měl něco s sebou co je ze člověka(J5f) A kam veškerá tužba lidí těká(J5f) Jen chleba chce a jenom chleba zase(J5f) a kde je chleba vždy a všude ptá se(J5f) a co jím není nejde do života(J5f) a kde ho není tam je pouhá psota(J5f) a kde je chleba tam je život pravý(J5f) že za ním pílí chvatem lidstva davy(J5f) a kde je chleba tam je rozum samý(J5f) a kde ho není tam jsou bludy klamy(J5f) a kde je chleba tam je citu mnoho(J5f) a kde ho není tupá mysl z toho(J5f) a kde je chleba tam je nebe blízko(J5f) a kde ho není tam to stojí nízko(J5f) a kde je chleba tam je zbožnost lidu(J5f) a kde ho není máte hřích a bídu(J5f) Nuž co tu já radš půjdu spáti dolů(J5f) a poulevím zžíravému bolu(J5f) a chcete li tož dejte mi kus chleba(J5f) však na věčnosti není mi ho třeba(J5f) On se jí zeptal srdce mé(J4m) zdaž přece máš mne ráda(J3f) V oku měl slzu bohatou(J4m) ta na líci mu padá(J3f) On se jí zeptal podruhé(J4m) mé zlato máš mne ráda(J3f) v letní noci zásvitu(J4m) písničky o ní skládá(J3f) On se jí zeptal po třetí(J4m) má milá máš mne ráda(J3f) A ona což bych neměla(J4m) vždyť líc tvá pěkná mladá(J3f) Však on se jí víc nezeptal(J4m) zda přece má ho ráda(J3f) v oku měl slzu bohatou(J4m) ta na líci mu padá(J3f) Ba on ji proklel na stokrát(J4m) a zapomněl tu lásku(J3f) pálil ji ohně plamenem(J4m) však jenom na obrázku(J3f) A zřekl se jí v zoufání(J4m) a zatratil tu chvíli(J3f) kdy prvně její do očí(J4m) se zraky ponořily(J3f) A když byl se vším u konce(J4m) zpomněl na její lásku(J3f) a pošeptal si ve slzách(J4m) ba škoda je obrázku(J3f) Nebyl ste pane včera na pohřbu(J5m) Byl pane můj on na to odpověděl(J5f) Ah již se pamatuji dole u kříže(J6m) ste na porostlém rově mlčky seděl(J5f) Tam pane Byl jak socha z mramoru(J5m) Nuž byl to průvod velmi dojímavý(J5f) když němá jindy smrt hned pojednou(J5m) tak hlučné hody na lidech si slaví(J5f) Ba pane Zamlčel se v divném zachvění(J6m) Vy znal ste dívku včera pochovanou(J5f) Trpce se usmál rukou potřás mi(J5m) a slzu v oku dal se potom stranou(J5f) On v srdci nosil ideál(J4m) jak obraz boží panny(J3f) on chodil bos a na sobě(J4m) měl kabát rozedraný(J3f) On v srdci nosil ideál(J4m) a měl ji za anděla(J3f) jen kdyby za něj před lidmi(J4m) se tolik nestyděla(J3f) On v srdci nosil ideál(J4m) a chtěl by umřít za ni(J3f) on daroval jí život svůj(J4m) a lásku proklínání(J3f) v den kdy v hrob ho skládali(J4m) sloužila ona hříchu(J3f) a že tak mohou lidé být(J4m) to to jí bylo k smíchu(J3f) On blouznil bloudil po nebi(J4m) kdy uzřel její líci(J3f) on blouznil to že miloval(J4m) překrásnou baletnici(J3f) On blouznil kdy se na něho(J4m) usmála v krásné tváři(J3f) a myslil chuďas láska že(J4m) jí z tmavých očí září(J3f) A když se jiný blížil k ní(J4m) a sladce k němu ona(J3f) pomyslil to je z úcty jen(J4m) jak má ji primadonna(J3f) A jiný když ji celoval(J4m) a líbal v ústa vřele(J3f) zahořel žárem proklínal(J4m) své živobytí celé(J3f) A když se zas naň usmála(J4m) zapomněl všecko pádem(J3f) a kdo ji dříve zulíbal(J4m) toho zval kamarádem(J3f) A blouznil dál až doblouznil(J4m) a to z té baletnice(J3f) až ulehnout si musil v hrob(J4m) by nezablouznil více(J3f) Dva lidé se kdys rádi měli(J4f) a taky si to pověděli(J4f) a on šel na to do světa(J4m) A nežli přešlo deset neděl(J4f) už každý vrabec o tom věděl(J4f) že láska z obou odlétá(J4m) Byl v cizině a doma ona(J4f) Čas pouť svou světem rychle koná(J4f) a kdož to ví jak bude dál(J4m) On zatím jednou za večera(J4f) čte ve kavárně Moniteura(J4f) v němž článeček v ten smysl stál(J4m) že z ní se stala velká dáma(J4f) jež pohrává si s dukátama(J4f) jsouc paní kéhos knížete(J4m) Usmál se na to čaje nalil(J4f) a cigaro si pozapálil(J4f) je škoda toho děvčete(J4m) Zas jindy dva se vzali za sebe(J5m) a za čas žili každý pro sebe(J5m) On pije víno jezdí na koni(J5m) že sotva kdo ho v trysku dohoní(J5m) pak hraje v karty činí návštěvy(J5m) a ztýrán dochází tak úlevy(J5m) A ona bože mokku popijí(J5m) a za čas koná malou partii(J5m) buď do lázní buď někam k příteli(J5m) nu lidé o tom více věděli(J5m) Kdy potkali se jednou do léta(J5m) jak lidé vznešeného ze světa(J5m) se uklonili dvorně s pozdravem(J5m) a hovořili lidí před davem(J5m) On jí madame a ona pane mu(J5m) jak těšíte se zdraví stálému(J5m) On děkuje i ona děkuje(J5m) a rozmluva tak plna vděku je(J5m) a není sváru není soužení(J5m) a není lásky není toužení(J5m) a byl to život v skutku veselý(J5m) až oba jednou taky umřeli(J5m) Zde sluší ještě něco povědět(J5m) že teprv za plných se deset let(J5m) o smrti choti své on dozvěděl(J5m) kýs přítel mu to maně pověděl(J5m)

Patří do shluku

dosoudit, jež, vzpor, edvard, vyšínský, slast, marinos, výslovný, marina, slastný

430. báseň z celkových 479

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (Gustav Pfleger Moravský)
  2. None (Gustav Pfleger Moravský)
  3. None (Gustav Pfleger Moravský)
  4. Poslední Vůle. (Gustav Pfleger Moravský)
  5. Z Nočních Dumek. (Gustav Pfleger Moravský)
  6. MRAMOROVÝ PALÁC. (Gustav Pfleger Moravský)
  7. None (Gustav Pfleger Moravský)
  8. FRAGMENTY. (Gustav Pfleger Moravský)
  9. Měsíc nešika. (Alois Gallat)
  10. None (Ludvík Lošťák)