II. Na výsosti hvězdy svítí,

Boleslav Jablonský

II.
Na výsosti hvězdy svítí, Na výsosti hvězdy svítí,
 Dcery noci nejkrašší; Mezi nimi jednu zříti, A ta jest mi nejdražší. Ona jest mi nad vše dražší, Ona těší duši mou; Srdce moje k ní se vznáší, Ruce však se marně pnou! A v tom krásném českém kraji Kvetou sněžné lilie; Jednu z nich mé oči znají, Tu mé srdce miluje. Pro tu tluče, tuť miluje, Po té touží křídlem svým; 83 Přede mnou však proud se duje, A já plouti neumím. Ó že nejsem orlem v šeru, Bych se vznesl ku hvězdám – Neb labutí na jezeru, Bych plul tam – kde mysl mám! 84

Kniha Básně (1841)
Autor Boleslav Jablonský