IX. Jak tu přepokorně klečí

Boleslav Jablonský

IX.
Jak tu přepokorně klečí Jak tu přepokorně klečí
 Před tím svatým obrazem – S tou tajemnou oka řečí, S tím ctné duše výrazem! Její duše liliová V srdci slunce světa dlí; Její oči jsou dvě slova – Jimž jen Tvůrce rozumí! Harfa jesti srdce její S krvavými strunami; Ústa její žalmy pějí Hlubokými vzdechami. Oč tu asi nebe prosí? Jakáž svírá cnotu strast? 97 Ach! což její oči rosí? Modlí se snad za svou vlast? Ticho, ticho bouře divá! Neruš tento svatý chrám; Klekni, noho kroků chtivá – Zde se modlí Seraf sám! Obletujte, anjelové, Nedejte ji rušiti; Pojďte, vlasti geniové, Učte se tu modliti! 98

Kniha Básně (1841)
Autor Boleslav Jablonský