IX. Jak tu přepokorně klečí

Boleslav Jablonský

Jak tu přepokorně klečí Před tím svatým obrazem – S tou tajemnou oka řečí, S tím ctné duše výrazem! Její duše liliová V srdci slunce světa dlí; Její oči jsou dvě slova – Jimž jen Tvůrce rozumí! Harfa jesti srdce její S krvavými strunami; Ústa její žalmy pějí Hlubokými vzdechami. Oč tu asi nebe prosí? Jakáž svírá cnotu strast? Ach! což její oči rosí? Modlí se snad za svou vlast? Ticho, ticho bouře divá! Neruš tento svatý chrám; Klekni, noho kroků chtivá – Zde se modlí Seraf sám! Obletujte, anjelové, Nedejte ji rušiti; Pojďte, vlasti geniové, Učte se tu modliti!

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

539. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Smrť Panny Marie. (Xaver Dvořák)
  2. Píseň zvonů. (Karel Dostál-Lutinov)
  3. LETNÍ NOC. (Otakar Auředníček)
  4. Kol Stygu táhly těl se dlouhé šiky, (Josef Holý)
  5. Dešťové krůpěje. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Komnaty nádherné... (Julius Alois Koráb)
  7. NA VALČÍK Z ,EUGENIJE ONĚGINA’: (Roman Hašek)
  8. List k duši. (Bohdan Kaminský)
  9. V tvých ňádrech bydlí holubice bílá, (Rudolf Mayer)
  10. KNÍŽKY MODLICÍ. (Emanuel z Čenkova)