Smrť Panny Marie.

Xaver Dvořák

Jak den, kdež večer v zlato moře klesá, plá nachem zem a hory vlny lesa, jak slunce zářící se v hrob svůj sklání, hle, Matka Boží v tichem umírání. To ráje předzvěsť, čím jí srdce plesá, duch její orel vzlétá nad nebesa, co plane tvář jí v božském usmívání, hled její nemá slz a ústa lkání. A vzduchem jak by tóny zašuměly tak tajuplné, snivé – a tlum skvělý hle z brány nebes k ní se nese, k loži; to andělů dav, prostřed Syn je Boží a v náruč jímá Matku – k srdci vine... oj v loktech těch se sladce odpočine.

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

123. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. V pláči temný mrak se žene, (Rudolf Mayer)
  2. JARO. (Josef Václav Sládek)
  3. BEZESNÁ NOC (Vladimír Frída)
  4. Jitro. (Augustin Eugen Mužík)
  5. LETNÍ NOC. (Otakar Auředníček)
  6. ONA MRTVA! (Ruda Mařík)
  7. 7. Květ když vadne denním palem, (Václav Bolemír Nebeský)
  8. SOUMRAK. (Jaroslav Vrchlický)
  9. IX. Jak tu přepokorně klečí (Boleslav Jablonský)
  10. Hudební přátelé. (Bohdan Kaminský)