IV. Činíš-li, co chvalitelné,

Boleslav Jablonský

IV.
Činíš-li, co chvalitelné, Činíš-li, co chvalitelné,
 Čista-li jest duše tvoje – Smrti neuprositelné Nestrachuj se, dítě moje! Není vše tak strašidelné, Jak to malíř obrazívá; Nejsouť kosti bezetělné To, čím smrt se přiodívá. Smrt – v podobě viditelné – Děva líce ubledlého! V postavě té bledotělné Neníť nic tak strašlivého! Čím však duši nesmrtelné Strašnou se neb krásnou stává – 127 To jsou oči zrdcadelné, V nichž se duch náš vidět dává! Oči tyto zrcadelné Příčina jsou, že se mnozí Zhledu smrti bělotělné Jako noční stvůry hrozí – Oči tyto zrcadelné Příčina, že mnohým z lidí Pohled smrti bledotělné Anjelským se býti vidí! – 128

Kniha Básně (1841)
Autor Boleslav Jablonský