Dvě kouzla.

Boleslav Jablonský

Znám dvě kouzla, jenžto srdcem naším, Co dech Tvorcův světem, hýbají; Jenžto ducha ku krajinám blažším Křídla orla čarně zvihají. Jedno v srdci stan si vyvolilo, Druhé sluchem v srdce vstupuje; Kde však jedno z nich se nerozlilo, Druhé též jen slabě čaruje. Blažen, komu od přírody přáno, A mu citu pro oboje dáno! Ze zdroje-lis nepil lásky svaté – K Bohu, vlasti, družce, příteli; Nezaslechnul-li jsi struny zlaté, V umělce kdy rukou zazněly; Cnost-li tobě s krásou, nevinností, Nerozjasní prsa plápolem; Zpěv-li tebe ve své velebnosti Nepronikne svatým zápalem: – Nepocítil’s božské jiskry v sobě! V srdci tvém – co v pustém, chladném hrobě!

Patří do shluku

blahý, slast, milostný, vroucí, kvítko, vnada, blažený, libý, blaho, blažit

107. báseň z celkových 816

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Láska platonická. (Šebestián Hněvkovský)
  2. 203. Tři geniové z oněch krajů, (Eduard Just)
  3. Poslání. (Václav Antonín Crha)
  4. LXIV. Blaze tomu, jenžto se ubírá (František Jaroslav Kamenický)
  5. Žalm. (Boleslav Jablonský)
  6. 13. Láska – památka nám svatá, (Karel Marie Drahotín Villani)
  7. V. Máš pravdu. Mějme sílu! Zdrojem muky (Jaroslav Vrchlický)
  8. Děva srdce mého. (Josef Krasoslav Chmelenský)
  9. Tiché lásce. (Václav Antonín Crha)
  10. Má krajina. (Josef Krasoslav Chmelenský)