Dvě kouzla.
Znám dvě kouzla, jenžto srdcem naším,
Co dech Tvorcův světem, hýbají;
Jenžto ducha ku krajinám blažším
Křídla orla čarně zvihají.
Jedno v srdci stan si vyvolilo,
Druhé sluchem v srdce vstupuje;
Kde však jedno z nich se nerozlilo,
Druhé též jen slabě čaruje.
Blažen, komu od přírody přáno,
A mu citu pro oboje dáno!
Ze zdroje-lis nepil lásky svaté –
K Bohu, vlasti, družce, příteli;
Nezaslechnul-li jsi struny zlaté,
V umělce kdy rukou zazněly;
Cnost-li tobě s krásou, nevinností,
Nerozjasní prsa plápolem;
178
Zpěv-li tebe ve své velebnosti
Nepronikne svatým zápalem: –
Nepocítil’s božské jiskry v sobě!
V srdci tvém – co v pustém, chladném hrobě!
179