U okna sedím, hledím ven,

Jiljí Vratislav Jahn

U okna sedím, hledím ven, U okna sedím, hledím ven,
 dech květů ke mně vlaje, s plachými sny a se spisy si rozpustile hraje. Tam venku láska v luh i háj překrásné písně dýše a lidem duše do hlubin jen samou radosť píše. Tam venku život bujarý se jako strom rozkládá, a první smělé vítězství vždy výše jej pobádá. Já ale vidím, skoumám jen obětí v hrůzném davu, krvavé děje národu – a teskně kloním hlavu. [56]

Kniha Růženec (1863)
Autor Jiljí Vratislav Jahn