U okna sedím, hledím ven,

Jiljí Vratislav Jahn

U okna sedím, hledím ven, dech květů ke mně vlaje, s plachými sny a se spisy si rozpustile hraje. Tam venku láska v luh i háj překrásné písně dýše a lidem duše do hlubin jen samou radosť píše. Tam venku život bujarý se jako strom rozkládá, a první smělé vítězství vždy výše jej pobádá. Já ale vidím, skoumám jen obětí v hrůzném davu, krvavé děje národu – a teskně kloním hlavu.

Patří do shluku

seč, voj, bitva, chrabrý, meč, pluk, nepřítel, nepřátelský, vrah, zbraň

660. báseň z celkových 726

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SVÍTÁNÍ. (František Taufer)
  2. CHMURNÝ VEČER. (Emanuel z Čenkova)
  3. Sláva. (Jaroslav Vrchlický)
  4. SRDCE MLUVÍ. (František Serafínský Procházka)
  5. Růžový keř. (Josef Wenzig)
  6. Již začínají tišit se (Jiljí Vratislav Jahn)
  7. CHTĚL BYCH SE POMSTÍT... (Josef Rosenzweig-Moir)
  8. Na dopis dvou Vlašek. (Josef Pachmayer)
  9. Společenské. (Karel Marie Drahotín Villani)
  10. 63. Starý a nový pohled. (Jan Slavomír Tomíček)