CHMURNÝ VEČER.

Emanuel z Čenkova

Ó, často vzpomínám – když městem bloudím sám, tak sám a opuštěn, jak stín, jenž kráčí k tmám – dob mládí blažených, dob bouřné bohémy, kdy šli jsme pospolu, můj chmurný poeto, po cestě skalnaté, vroubené růžemi, kde vůkol tolik snů, ach, bylo zaseto! Leč osud přísný byl: nás v souboj postavil, já v srdci krvácel, však přec se s tebou bil, pro pravdu bil jsem se a bil se zuřivě: myšlének rapíry se kmitem skřížily, jak dřív jsme pravice si tiskli vášnivě, tak ještě vášnivěj jsme k ranám mířili... Já druha ztratil – smutně večer kráčím domů tak sám a ruky nepodám již pranikomu.

Patří do shluku

seč, voj, bitva, chrabrý, meč, pluk, nepřítel, nepřátelský, vrah, zbraň

552. báseň z celkových 726

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Před bojem. (Matěj Pěvoslav Havelka)
  2. Jednání druhé. (Jindřich Böhm)
  3. NA VŽDY! (Jan Červenka)
  4. U okna sedím, hledím ven, (Jiljí Vratislav Jahn)
  5. Růžový keř. (Josef Wenzig)
  6. 63. Starý a nový pohled. (Jan Slavomír Tomíček)
  7. V dubině. (Simeon Karel Macháček)
  8. SVÍTÁNÍ. (František Taufer)
  9. Vezdy Bohu kolena svá skláním, (František Sušil)
  10. Dobývám hradu – jeho zdi, (Gustav Dörfl)