CHMURNÝ VEČER.

Emanuel z Čenkova

CHMURNÝ VEČER.
L’histoire de ma vie est celle de mon coeur. Alf. de Musset.
Ó, často vzpomínám – když městem bloudím sám, tak sám a opuštěn, jak stín, jenž kráčí k tmám – dob mládí blažených, dob bouřné bohémy, kdy šli jsme pospolu, můj chmurný poetopoeto, po cestě skalnaté, vroubené růžemi, kde vůkol tolik snů, ach, bylo zaseto! Leč osud přísný byl: nás v souboj postavil, já v srdci krvácel, však přec se s tebou bil, pro pravdu bil jsem se a bil se zuřivě: myšlének rapíry se kmitem skřížily, jak dřív jsme pravice si tiskli vášnivě, tak ještě vášnivěj jsme k ranám mířili... Já druha ztratil – smutně večer kráčím domů tak sám a ruky nepodám již pranikomu. 46