PÍSEŇ V BOUŘI.

Emanuel z Čenkova

PÍSEŇ V BOUŘI.
„Ach, napiš pro mne píseň, byť jen krátkou, slok vázu naplň lásky hudbou sladkou, ta hudba v duši jemně bude hřát... Ty mlčíš?... Tvoje srdce chladne, v něm růže lásky naší vadne, tak jako dřív ty nemáš mne víc rád...“ Dvě drobné ručky dětinně mne prosí, v zrak náhle tryskne vláha slzné rosy, však marně: píseň moje zmizela, kol Bída žluté ruce spíná, jen pláč se v moje srdce vtíná a chmury stesk mi used’ do čela. Boj o chléb kol mne denně hřmí a víří, jak bouře vln ten boj se dále šíří, slyš, rozkacených proudů šumění! Z mé duše v děsných živlů vřavě, jak s ostrůvku, jenž rván je dravě, ulétli zpěvní ptáci splašeni. 86