PRVNÍ DEN.

Emanuel z Čenkova

PRVNÍ DEN.
To nebylo nejblažší okamžení, kdy přijel jsem k vám s bílou kyticí, tvé oči slzely tak v rozechvění, byt hemžil se jen hostů směsicísměsicí. To nebyla ta nejšťastnější chvíle, kdy kněz nám žehnal bručným hlasem svým, a připomínal žití svaté cíle, – nás chrám jen mrazil dechem ledovým. To nebyl pocit blaha tichý, vřelý, kdy usedli jsme k vonné hostině, tam zraky zvědavě tak na nás zřely, pod vtipy rděla jsi se nevinně. Slasť cítil jsem, kdy prch’ jsem z lidstva hluku, prch’ toastům a v temném kočáře, na cestě domů, tisk’ tvou drobnou ruku a nedočkavě líbal na tváře... 82