ODMĚNA.

Emanuel z Čenkova

ODMĚNA.
Já sníval kdys, že potlesk davů v bouřném hřmění mé duši lačné skytne krmě každodenní, po slávě prahna jako piják po vínu já dostoupit ždál témě na Parnasu, já k sobě přivinout chtěl věčnou krásu, na čelo přitknout čerstvou snítku vavřínu... Ó, bláhovosť!... v té době špíny, spekulace co značí snílka hlas a veršů jemná práce? Pro písně vzešly doby málo hostinné a pro to, co v mých písních čistě znělo, za našich dnův, ach, sotva kdos mé čelo tím laurem bídně v ceně skleslým ovine. A pěji přec... Na místo tlesku, chvály hřmění, pták štěstí v hnízdě mém svou zpívá píseň denní, po práci v podvečer je klidno v bytě mém: tam celou Prahu z okna vidím krásně a červánků měnivě zlaté třásně mně gloriolou tkví na čele znaveném. 88