OUVERTURA.

Emanuel z Čenkova

OUVERTURA.
Jak ptáci dva, když sobě hnízdo staví, směs lístků, pírek, stébel snášejí i mech, tak já teď s tebou, šotku štěbetavý, juž sbírám tretek pestrých poklad pravý, o hnízda výzdobě sním, v lásky snech. Co něhy do všeho duch lásky vloží! Ó, jaký ples a radosť, dychtivosť a shon! Roj cetek, čínských figurek se množí, zde plá i kmitá okras drobné zboží, tu prádla sníh, tam krajky do záclon. Tak v drama žití chystáme se spolu... O lásce bez neshod a sváru, bolu, ty, dívko, blouzníš cudně, čistě, nevinně, v bouř černou jdeš, nad čílkem gloriolu, a ke mně tulíš se tak dětinně. 80