NAŠE VZKŘÍŠENÍ.

Emanuel z Čenkova

NAŠE VZKŘÍŠENÍVZKŘÍŠENÍ.
Lazarem mrtvým náš národ byl a spal tak dlouhou, věky dlouhou dobu: náhle však procit’ a vzmachem sil odvalil kámen svého hrobu... Kráčíme životem v nadšení, zřímezříme, jak nivy krásně kolem kvetou, jakoby podruhé zrozeni chceme spět za národů četou. Tělem chví touha zas plamenná, pro díla velká statni jsme svým svalem, duše v nás plápolá nadšená: myšlének oř ať letí cvalem! Leč v bujném mladých sil proudění v nás náhle cos’ se ozve každým časem, v odvahu, hrdosť a nadšení mísí se bázeň temným hlasem. V ruchu a bojovném jásotu svou trudnou vzpomínkou my chabnem znova; jeden hlas volá nás k životu, v hrobu klid – duše Lazarova! [13]