ŘÍM.

ŘÍM.
Na bedrách plebejů, hle, trůny Césarů!....Césarů!... Kol chasa tučných bohatcův se opijí při vonných hostinách a slasti orgií, v zdar vlasti připíjí ze zlatých pohárů; Řím žije Venuši a Bacchu a z lůzy málo strachu. V šum skvělých slavností a v cirku bouřný jek zalehnou tiše moudré řeči Senátu o řádě volebním, o blahu ve státu, – leč tyran v brokátu má radši popěvek, a raděj líhá, spit a líný, v objetí Messaliny. Tak časem vytáhne voj v kraje pokojné, – pro slávu vojevůdců chtivých v novou seč, by v míru nezrezavěl starý, pádný meč, a pro římskou též řeč – .....řeč – ... Legie výbojné pak zmrví barbarů těch země, kultury vsadí sémě... Ať žije zápasník a cirkus, tance vír! Řím v peněz přepychu a v bujném nadšení po vzoru Hellénů plá láskou k Umění, čte verše v rozchvění.....rozchvění... klet buď, kdo ruší mír, kdo bouří k občanské snad řeži, s otroků bídnou spřeží!... 30 Ó, Říme, obdiv můj! ó, božské století! Jak byla šťastna patricijská tvoje říš, jak klidně pozvedal tvůj boháč plnou číš, dnes tak, ach, není již!... A šťastní poeti, tam o vavřínů slávu planou se rvali – s kurtisánou........kurtisánou... 31