PAUSA.

Emanuel z Čenkova

PAUSA.
Mám rád tu snivě sladkou hudbu míru, jež pod suchými prstíky tak libě zní, smím sedět s tebou u klavíru za dumné doby večerní. Rád vídám tvoje ruce letmo čilé, kdy rozčarujou zpěvný ohlas ve strunách, pláč hudby šepotavě milé jak dech by sborem zvonků táh’. A mívám rád ty pausy z nenadání, kdy chvíli stane hemžících se tónů let, kdy k líci hebkému se sklání můj chtivý, žíznivý vždy ret... Mé drahé dítě, holubice míru, já nechci rouhati se tvému umění, – leč jen ty pausy v tónů víru má duše nejlíp ocení! 78