ODPOVĚĎ PŘÍTELI – POETOVI.

ODPOVĚĎ PŘÍTELI – POETOVI.
Já vždy tvé Musy věrný přítel byl, a ještě dřív než byla královnou, já na skráň vzácný diadém jí vil a velebil vnad krásu čarovnou. Tvá Musa byla dámou z promenad, ta moje byla prosté děvče z hor, a neměla tak elegantní šat jak Musa tvá – ten domnělý můj vzor. Tvé Muse byl jsem poet dobrý dost: má Musa měla jí být žakyní, tak občas vypůjčit si její skvost, a vzhlížeti k ní jako k bohyni. Ty’s, brachu, myšlénku měl utkvělou, že’s v Čechách pravý poet jediný, že každý napodobí Musu tvou, jí krade její perly, rubíny. Já vždy tvé Musy věrný přítel byl, však ty’s byl v klamu – a toť veselé – když božstvo tvé jsem jednou podkouřil, chtěl’s ministranta mít, ne přítele. Jen jednou když jsem prósu pravdy řek a opustil tvých pochlebníků roj, ty’s na mne vylil ironie vztek, že prý už vysch’ mé poesie zdroj. 40 Ty, hochu, myslíš, Musa má že laň, jež s hejnem všechněch českých básníků ti plaše vzdává němé chvály daň a chodí pít k tvých veršů rybníku? Toť, brachu, klam: můj slavík neztichá, a stále mlád a svěže čerstvý je – a když mu v hrdle trochu vysychá, on z mého srdce dost se napije. 41