NAD HROBEM UMĚLCE.

Emanuel z Čenkova

NAD HROBEM UMĚLCE.
„...Byl mučenníkem svého Idealu, šel cestou trnitoutrnitou,dotrpěl“,dotrpěl,“ tak hlásal řečník v pathetickém žalu, hlas jeho hudební se jemně chvěl. A pod tribunou krásně ověnčenou se davy lidstva pestře kupily, nevděku vlasti s duší rozhořčenou posmrtní ctitelé se divili... Leč kdyby mrtvý génij povstal z hrobu a v nové podobě zas vešel v svět, zas klidil by jen útisk, posměch, zlobu, ten lid by zas ho nechal dotrpět... A je tak líp... ať v bídě, nouzi, strasti,strasti dál géniové hynou v žití svém, ta fráse aspoň „o nevděku vlasti“ zní tklivě v nekrologu posmrtném. 34