SOCHAŘI, jenž modeloval Madonnu pro vesnický kostel.

Emanuel z Čenkova

SOCHAŘI,
jenž modeloval Madonnu pro vesnický kostel.
(LUDVÍKU WURZLOVI).WURZLOVI.)
Den ke dni toužebně jsem, druhu, na tě zřel, jak z hlíny beztvárné jsi kouzlil formy těl, tvá ruka tvůrčí zápasila s Přírodou, pod prsty tvými rostlo tělo jemně jak čárem vykouzleno z vlhké země linií hřejíc lahodou. Teď tvoříš Madonnu!... V tom věku strpčení a pochyb, nevěry máš dosud nadšení, a v době skepse, v níž se mísí škleb a vzdor, kdy žena přestává již býti ženou, ty, druhu, tvoříš s duší roztouženou Madonnu, – čisté ženy vzor. Na vonném venkově náš selský, snědý lid vždy v dumách strastí svých se přijde pomodlit k tvé soše, příteli!... A dívka v zardění té krásné Marii sen lásky zjeví, k ní vzlétnou starých mužů prosté zpěvy v neklidné době přede žní....žní... Můj druhu, šťastnější jsi nežli poeta, jenž nikým neslyšen jak skřivan povzlétá, nad ruchem města nervósním svůj pěje sen v té době, kdy juž básně přežily se, kdy čte se verš jen z nudy v časopise v dusivém kouři kaváren! 44