Proč, Bože, stvořil jsi mne člověkem?

Růžena Jesenská

Proč, Bože, stvořil jsi mne člověkem, proč stvořil jsi mne ženou k tomu? Dal jsi mi plamen žízně do srdce a bílou trofej pokojného domu. Strhat tu trofej a jít za srdcem – a kdo je zde, mne budou kamenovat, mám pouta na duši, jak zločinec, a tichá jsem – chci dále si je kovat. A letěla bych zatím do ohňů, jež venku bouří jak revolty moje – a klečím jako svatá v celle své – a kámen – padám v propust nepokoje. Mé vidiny jsou všeho silnější, než může život náruživě stvořit, jsou plameny, jsou vášeň, velikost; pojď, duše moje, dej se k smrti zmořit. Proč, Bože, stvořil jsi mne člověkem, proč ženou, Bože – zde v tom bílém domě? Líp ptákem nebo žlutým květem být na světlém k modru pozvednutém stromě.

Patří do shluku

střet, léno, um, onyx, sol, pól, mim, ká, nard, směnit

236. báseň z celkových 454

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ODLÉTNI KLIDNĚ... (Antonín Klášterský)
  2. None (Stanislav Mráz)
  3. SURSUM. (František Rybář)
  4. ZPĚV DUCHŮ NAD MRTVÝM DONEM JUANEM. (Jaroslav Vrchlický)
  5. ODHODLÁNÍ. (Josef Lukavský)
  6. MODLITBA ZA MRTVÉ. (Antonín Klášterský)
  7. XXXVIII. (Jaroslav Vrchlický)
  8. DIALOG IV. (Karel Hugo Hilar)
  9. XXXIII. (I. sonet z ,The passionate pilgrim‘ od Shakespeara) (Antonín Macek)
  10. Metamorphosy. (Jaroslav Vrchlický)