Proč, Bože, stvořil jsi mne člověkem?

Růžena Jesenská

Proč, Bože, stvořil jsi mne člověkem?
Proč, Bože, stvořil jsi mne člověkem, proč stvořil jsi mne ženou k tomu? Dal jsi mi plamen žízně do srdce a bílou trofej pokojného domu. Strhat tu trofej a jít za srdcem – a kdo je zde, mne budou kamenovat, mám pouta na duši, jak zločinec, a tichá jsem – chci dále si je kovat. A letěla bych zatím do ohňů, jež venku bouří jak revolty moje – a klečím jako svatá v celle své – a kámen – padám v propust nepokoje. Mé vidiny jsou všeho silnější, než může život náruživě stvořit, jsou plameny, jsou vášeň, velikost; pojď, duše moje, dej se k smrti zmořit. Proč, Bože, stvořil jsi mne člověkem, proč ženou, Bože – zde v tom bílém domě? Líp ptákem nebo žlutým květem být na světlém k modru pozvednutém stromě. 36