Šli jsme tiše...

Růžena Jesenská

Šli jsme tiše...
Šli jsme tiše nikoho jsme nerušili, v přítmí barev údolí tak snivě svítilo, zvony ku klekání ještě nezvonily, něco jako vzývání nás slavně spojilo, a harfa zpívala unylou písní srdce. Obzory se v dálky otvíraly, těžko nejít, když tam duše prahne, těžko nevzdat se, když rány pálí, a když život do strun bouří sáhne, a harfa zazpívá unylou písní srdce. Přišel soumrak modrý, začleněný, a co bylo v dálce, u srdce je blíže, řeky břeh se ztratil poslzený, v dálce dálné pněly naše kříže – a harfa zpívala unylou písní srdce. 66