Ach, půjdu, půjdu tam...

Růžena Jesenská

Ach, půjdu, půjdu tam...
Ach, půjdu, půjdu tam, kde západ hoří a stín se dlouží opuštěných cest, kde ztratím se jak škeble v modrém moři a najdu nimbus dávno zbledlých hvězd, kde slavné sny jsou v kůru vetkány, kde sochy sní, a mlčí fontány – a vázy čekají na růží déšť. Ty bílé sochy – čeho svědky byly, ty fontány – co vychrlily vod, ty zámky, ach, co lásky utajily, co stromy smutných vyzpívaly not; čí stopy byly v písek vepsány, kde sochy sní, a mlčí fontány a vázy čekají na růží déšť! Potkám tam duchy královen a králů, milenek sladkých zabloudilý stín, rozepnu ruce v roztouženém žalu do sféry milujících heroin, jež poutaly a byly spoutány, kde sochy sní a mlčí fontány – a vázy čekají na růží déšť! A líbat budu vroucích písní vzdechem, jež v srdci přikázání božího se chvějí nadpozemské harfy echem, a poznáš mne hned z verše prvního, vždyť v korunu se mění věnec poslaný, kde sochy sní, a mlčí fontány, a vázy čekají na růží déšť! 86 Ty přijdeš, přijdeš tam, kde stojím tichá a věrně čekající v doufání, kde srdce bludné zázraky své slýchá, sny rozzpívané v jara zasmání, kde každý polibek je balšám na rány, kde sochy sní, a mlčí fontány – a vázy čekají na růží déšť. 87

Básně v knize Balady a písně: