Děťátko tiché na kolébce leželo.

Růžena Jesenská

Děťátko tiché na kolébce leželo.
Děťátko tiché na kolébce leželo, veliké, modré oči na mne upřelo, a dívalo se na mne, dlouze dívalo, jakby se svěřovalo, ve mne doufalo. A já jsem před ním stála v hrozném zoufání, jak člověk zbabělec, jenž slabé nebrání, až světlo žlutavé se v oknech zachvělo, a bílé děťátko své oči zavřelo. Ty oči stále vidím k sobě upřené, ručičky tiché, trpělivě sevřené, a úsměv – motýl zazlacený, zatmělý, děťátko milé, sladký anděli! 22