Dotknout se – dotknout.

Růžena Jesenská

Dotknout se – dotknout.
Dotknout se, dotknout oněch keřů žhavých, a tiše vzdychajících, zvednout clonu těch měkkých opon, přijít k tobě náhle, a zapomenout, že je život smutný – a hledět s tebou dálek do modravých, když jako rosa padá píseň zvonů. Té chvíle nevědět, co bolet bude, pít jako věčnost z přítomnosti zdroje, na prsou hořet ti, jak růže rudé a nepočítat políbení tvoje. A nevěřit a přece věřit všemu, co na čela nám sprchne sladké vůně, dát srdcím vzlet jak ptactvu nebeskému, vnořit se do zázračných vzdechů tůně. A nevzpomínat, na nic nevzpomínat, co raní nebo náhle probuzuje, co vzkřikne v těžkém zápasu a slonu, jít s tebou tam, kde tichá labuť pluje, dál, víc než přijmout jako velké srdce a nedoufat než v jedinou tu chvíli, když srdce naše obě stejně šílí a jako rosa padá píseň zvonů. 83

Básně v knize Balady a písně: