Tiše jsem sedala u okna nad mořem.

Růžena Jesenská

Tiše jsem sedala u okna nad mořem.
Tiše jsem sedala u okna nad mořem vysoko nad hájem cypřiší truchlivých, mešity šedivé mlčely přede mnou, a já jsem žíznila po teplých loktech tvých. Cizí svět daleký slzy mi utíral, srdce mi konejšil, tiše mi domlouval, nádhery hýřivé přede mne položil, – – však oheň touhy mé hořeti neustal: já jsem jen žíznila po teplých loktech tvých. Minaret zasvítil stříbrně pod okny a za ním lesy jich bělostně zaplály, moře se zachvělo v krvavých paprscích, koráby přistály, hlasy mne volaly, šeptaly, vzývaly – – však já jsem nad hájem cypřiší truchlivých žíznila zoufale po teplých loktech tvých. 39