Je tichý večer...

Růžena Jesenská

Je tichý večer...
Je tichý večer toužení a zamyšlení, nad řekou ptáci lítají a hvězdy visí, šplíchání vody do snění se teskně mísí, vztahuju ruku v divném rozechvění. Ohníčky rudé na vorech se zachvívají a žlutá skála důvěrně se v šero zlatí, obzory v teplém gázu jako sny se tratí a vlny v náruč moře pospíchají. Daleko v něčí náruč též bych pospíchala! – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – –! Modravé gázy padají, a světla hasnou, jen hvězdy svítí, svítí na tu cestu krásnou. Vztahuju ruku, jak bych žhavou růži brala, z čí drahé ruky, Bože? Marné roztoužení: má ruka stydne – kdo by zahřál ji – tu není. 49