Ten šáteček...

Růžena Jesenská

Ten šáteček...
Ten šáteček tak často líbám, ach, který ty to víš, a jak mne při tom srdce bolí, snad ani nemyslíš. Ten čekankově modrý proužek, kraječky – ach jak sen – v ten bílý batist osud smutný byl slzou potopen. Na okně; kvetou betunie – tak mnohý krásný zvon, však slyšela jsem v dálce někde jak v umírání ston. – A šáteček jsem políbila – ten sladký jeho lem... Ach – něco blízko – blízko vzdychlo, jak otevřená zem. 84