Co velkého kdy člověk vykonal...

Růžena Jesenská

Co velkého kdy člověk vykonal, já pro tebe bych činit chtěla, a kdyby – všecko zlý mi osud vzal, sil v lásce své bych dosti měla, pot horký by mi rosou nebes byl, když pro tebe mi s čela by se lil. Trn zabodený v nohy skrání mých by dotýkal se růže vůní, ty kdybys trhal rudé květy z nich, a leknín rost’ by z žalů tůní, když lahodil by tobě jeho chlad, já chtěla bych ti – všecko v žití dát. A zatím stojím, vidím štěstí svit, jak v srdci krvavě se láme: – – já bez těch činů musím odejít. – – To štěstí jakés, – my v ně víru máme pro naši lásku, ale naděje – – jsou nekonečné k němu šlepěje.

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vypučet, vonný, zkvést, kytka, perla, fialka

218. báseň z celkových 486

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Bláhová láska. (Josef František Karas)
  2. Z perlové šňůrky. (Václav Šolc)
  3. JEJÍ NOŽKY. (Adolf Brabec)
  4. Král – žebrák. (Adolf Heyduk)
  5. VI. V ZAMLČENÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  6. XXIX. Jsem přímý muž a nenávidím klamu (Jaroslav Tichý)
  7. JARNÍ MODLITBA. (Alois Škampa)
  8. Ó, KDE JEN VIDÍM RŮŽI – (Josef Václav Sládek)
  9. RŮŽE. (Josef Václav Sládek)
  10. Zapadlé hroby. (Adolf Heyduk)