Zapadá slunce.

Růžena Jesenská

Zapadá slunce. Do zelených stínů se sype zlata jeho žhavý proud, ty musíš jít a stokrát musíš se mnou v to jantarové moře pohlédnout. Ty musíš jít, já nebe o to prosím, by skončiv práci – ven jsi odešel, kde zlato prší, až to v oči bolí, až mraky všecky rozprchnou se s čel. Tam nahoru jdi, kde je nebe blíže, a zadívej se v širou, zlatou stráň, nech ozářit se záplavou těch světel a vzpomínati, drahý, neustaň! Když Praha se ti náhle cestou zjeví zhalena nimbem oněch světel též, vím, jako já, ty v milém zadumání tam kdesi dlouho státi zůstaneš. A budeš hledati, kde kloním hlavu, neb kde v té záři právě bloudím snad, ať kdekoliv – buď vždycky jist tou pravdou, že na tebe si budu vzpomínat!

Patří do shluku

laguna, gondola, benátky, signorina, kanál, loďka, lido, kráska, člun, mramorový

164. báseň z celkových 245

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Moře se nebojím. (Stanislav Mráz)
  2. Touha po jihu. (Adolf Heyduk)
  3. NEŠŤASTNÝ OSUD (František Zavřel)
  4. Příchod. (Adolf Heyduk)
  5. Uhodl jsem? (Adolf Heyduk)
  6. ÚRYVKY. (Josef Merhaut)
  7. None (Růžena Jesenská)
  8. Jedinkrát. (Alois Škampa)
  9. None (Alfons Breska)
  10. VEČER. (Jaroslav Vrchlický)