Zapadá slunce.

Růžena Jesenská

Zapadá slunce.
Zapadá slunce. Do zelených stínů se sype zlata jeho žhavý proud, ty musíš jít a stokrát musíš se mnou v to jantarové moře pohlédnout. Ty musíš jít, já nebe o to prosím, by skončiv práci – ven jsi odešel, kde zlato prší, až to v oči bolí, až mraky všecky rozprchnou se s čel. Tam nahoru jdi, kde je nebe blíže, a zadívej se v širou, zlatou stráň, nech ozářit se záplavou těch světel a vzpomínati, drahý, neustaň! Když Praha se ti náhle cestou zjeví zhalena nimbem oněch světel též, vím, jako já, ty v milém zadumání tam kdesi dlouho státi zůstaneš. 8 A budeš hledati, kde kloním hlavu, neb kde v té záři právě bloudím snad, ať kdekoliv – buď vždycky jist tou pravdou, že na tebe si budu vzpomínat! 9
Básně v knize Okamžiky:
  1. Prolog.
  2. Dvě sloky.
  3. Modlitba.
  4. Zapadá slunce.
  5. U paláce.
  6. Byl srpek zlatý.
  7. Na moje když víčka sletí...
  8. Když listí opadalo.
  9. U kostela.
  10. Slib.
  11. Z pěšin a cest.
  12. Vánoční.
  13. Melodie.
  14. U splavu.
  15. Zdálo se mi...
  16. Zas v lese.
  17. U kříže.
  18. V sadě.
  19. Když den se loučil.
  20. Pod mraky.
  21. Časně z rána.
  22. Co si vlny povídaly.
  23. Dumky o jedné chaloupce.
  24. Stráni.
  25. Tys trpěl také...
  26. Bez radosti.
  27. Písnička.
  28. Dolente.
  29. V paprscích luny.
  30. Zapomenout.
  31. Jarní vzpomínka.
  32. Dávno.
  33. V stínech.
  34. Když usínám...
  35. Sen.
  36. Jeden okamžik.
  37. Den v říjnu.
  38. Sen v kathedrale.
  39. Calmato.
  40. Stojí hory osněžené.
  41. Epilog.