Co si vlny povídaly.

Růžena Jesenská

Co si vlny povídaly.
Povídaly v běhu chvatném zamodralé, světlé vlny, že jen sen můj každý tvojí drahé, sladké duše plný. A že toužím, kudy chodím, po dotknutí tvojí ruky, po tvých očí nebes jasu, po zpovědi, plné muky. Zelené ty břehy svěží, plny svlačce, máty, šípků skolébají duši tvoji do záře a do polibků. Mušky drobné, modrá šídla, zlaté včely, motýl bílý, – a ty vlny s věčnou písní, – jdi, můj milý, jdi, můj milý! 58 Co ty vlny povídají, uslyšíš tam ve předtuše, a já, až tvé čelo slíbám, vyvolám to z tvojí duše! 59
Básně v knize Okamžiky:
  1. Prolog.
  2. Dvě sloky.
  3. Modlitba.
  4. Zapadá slunce.
  5. U paláce.
  6. Byl srpek zlatý.
  7. Na moje když víčka sletí...
  8. Když listí opadalo.
  9. U kostela.
  10. Slib.
  11. Z pěšin a cest.
  12. Vánoční.
  13. Melodie.
  14. U splavu.
  15. Zdálo se mi...
  16. Zas v lese.
  17. U kříže.
  18. V sadě.
  19. Když den se loučil.
  20. Pod mraky.
  21. Časně z rána.
  22. Co si vlny povídaly.
  23. Dumky o jedné chaloupce.
  24. Stráni.
  25. Tys trpěl také...
  26. Bez radosti.
  27. Písnička.
  28. Dolente.
  29. V paprscích luny.
  30. Zapomenout.
  31. Jarní vzpomínka.
  32. Dávno.
  33. V stínech.
  34. Když usínám...
  35. Sen.
  36. Jeden okamžik.
  37. Den v říjnu.
  38. Sen v kathedrale.
  39. Calmato.
  40. Stojí hory osněžené.
  41. Epilog.