Časně z rána.

CasněČasně z rána.
Časně z rána, ach tak časně, že i stromy ještě spaly, hleděla jsem na tu cestu, jak se tratí v dáli, v dáli! Stráň – ta byla celá zlatá, rosa na ní – drahokamy, ach, tak chladně, vonno, vlhko bylo v sadě pod hruškami. Nahoře ty lesy tmavé byly ještě v bílém floru, tady hlásek, tady hlásek – ozýval se v tichém choru. Jemná ptačí overtura sladkým zněla – moderato, plno paus, jak v oči spící nebeské by padlo zlato. 56 Já v té trávě porosené stála v milém vytržení, hleděla jsem k nebi v dálku, že mu nikde – konce není. A ta cesta hladká, bílá, tak se k němu nějak točí, kdybych šla tam, kde se tratí, uzřela bych sivé oči. Šla bych po té cestě bílé, ale je tak časně z rána, a když slunce výše stojí, – je již cesta – ušlapána! – 57