Jeden okamžik.

Růžena Jesenská

Jeden okamžik.
Zas jednou němi ruku v ruce spolu jsme utonuli v štěstí, utonuli v bolu, to byla závrať, že jsem – nevím jak – polibku mhou ti zaclonila zrak a blahem svůj, – a pak jsem šla jak omámena něčím, co zjevuje se mi, když při modlitbě klečím, ty drahý, ty dobrý, ty milý, ty můj! Ty zase sám, – ó, proč tak osud běží, proč anděl zmizel nám, když jiným tak jej střeží? Jsi zase sám? Ne! S tebou dlím, ví Bůh, modlitby vroucnosť a mé lásky duch tě opatruj! A osud? Růžemi jej zaházíme, s tou naší jasnou láskou dále jíti smíme, ty drahý, ty dobrý, ty milý, ty můj! – 85