U kříže.

U kříže.
Bylo ticho slavné, svaté, jenom stromů zbožný dech slyšela jsem a pak ptáků píseň letět na křídlech. S buků padal zlatý odlesk od paprsků na zemi, zádumčivý sen se nesl zelenými větvemi. Velký kříž tam v lese stojí, na něm Krista bledý zjev, z očí shaslé hvězdy kanou, čelo barví rudá krev. Klid mi táhne duší svatý, dojímá ten lesní chrám, já tu sním a modlívám se, nekonečně vzpomínám. 49 Myslíc tady na svět širý, jak jej často jiný zřím, nežli když se v jeho vlnách jako hříčka potácím. Vidím dále třásní smrků, vidím hloub a jasněji, jsem tu teď, a zas se vrátím do těch starých kolejí. Jsem tu lepší, z duše mizí vše, čím svět ji potřísnil, jenom světlé lásky odznak nehasnoucí jí tu zbyl. Rostou stíny, mlčí stromy, jen můj ještě šeptá ret: „Modlitby mé rač, ó, Pane, vyslyšet!“ – – – 50