Pod mraky.

Růžena Jesenská

Pod mraky.
Les plný světel těkajících stínem a plný písní byl a šelestu, dva hlasy něžné, každý v smrku jiném se volaly a našly: „Kde’s? Kde’s?“ „Tu!“ A potom ztichly. Písně oněměly, a světla zlatá shasla na větvích. – – Les náhle vidím teskně zatemnělý, jak ve smutečních závojích. Ne večerní, ta milá dojímavě, tma těžkých mraků duši stísnila; – můj krok jen šustí v tenké lesní trávě, ó, kéž bych tady – sama nebyla! Ne ticho po klekání, syté vůní, v let plaší ptáče, když tu samo dlí, a nezří hvězdy na mne z lesních tůní, mé srdce jen se chvěje, – nemodlí. 54 Tma! – V žití také někdy náhle padne, a ptej se nebe: „Kde máš světel svit?“ A ždej a pros, – jen odpoví ti: „Žádné!“ I ve tmě můžeš slzy osušit! – A mně by se tu chvíli nezastesklo, ať visí stíny s nebe, se větve, zas kdyby oko tvoje v mém se lesklo, jen kdybych tady měla srdce tvé! 55
Básně v knize Okamžiky:
  1. Prolog.
  2. Dvě sloky.
  3. Modlitba.
  4. Zapadá slunce.
  5. U paláce.
  6. Byl srpek zlatý.
  7. Na moje když víčka sletí...
  8. Když listí opadalo.
  9. U kostela.
  10. Slib.
  11. Z pěšin a cest.
  12. Vánoční.
  13. Melodie.
  14. U splavu.
  15. Zdálo se mi...
  16. Zas v lese.
  17. U kříže.
  18. V sadě.
  19. Když den se loučil.
  20. Pod mraky.
  21. Časně z rána.
  22. Co si vlny povídaly.
  23. Dumky o jedné chaloupce.
  24. Stráni.
  25. Tys trpěl také...
  26. Bez radosti.
  27. Písnička.
  28. Dolente.
  29. V paprscích luny.
  30. Zapomenout.
  31. Jarní vzpomínka.
  32. Dávno.
  33. V stínech.
  34. Když usínám...
  35. Sen.
  36. Jeden okamžik.
  37. Den v říjnu.
  38. Sen v kathedrale.
  39. Calmato.
  40. Stojí hory osněžené.
  41. Epilog.