Sen.

Růžena Jesenská

Sen.
Svůj dnešní sen ti musím vyprávět: V tvém dávnem pokojíku byla jsem, a samý lesní, luční, svěží květ se vinul k stolku, k stěnám tam a sem, jak někde na palouku, v lesa taji neb v ráji. S úžasem hledím na té krásy div, a ty mne vineš s láskou k sobě blíž, já nevím, kam bych sáhnout měla dřív, když řekl jsi: „To pro tebe je, víš?“ A zvedám zraky, abych zřela tebe – své nebe! Pak tázal jsi se hlasem pohnutým: „Které máš nejraději z květů těch?“ A já jsem řekla: „Všecky!“ Tys děl: „Vím.“ A čela mého dotkl se tvůj dech. – Květ v jedno blaho, jak se s květem vinul, – mi splynul! 83 Hrsť jsi mi srdečníků bílých dal tak jemně žilkovaných: „Z duše tvé by pro vždy zmizel nepokoj a žal,“ jsi děl, a zřím, jak saháš na větve pro růží nach, a zmizel mi v té chvíli sen milý. 84
Básně v knize Okamžiky:
  1. Prolog.
  2. Dvě sloky.
  3. Modlitba.
  4. Zapadá slunce.
  5. U paláce.
  6. Byl srpek zlatý.
  7. Na moje když víčka sletí...
  8. Když listí opadalo.
  9. U kostela.
  10. Slib.
  11. Z pěšin a cest.
  12. Vánoční.
  13. Melodie.
  14. U splavu.
  15. Zdálo se mi...
  16. Zas v lese.
  17. U kříže.
  18. V sadě.
  19. Když den se loučil.
  20. Pod mraky.
  21. Časně z rána.
  22. Co si vlny povídaly.
  23. Dumky o jedné chaloupce.
  24. Stráni.
  25. Tys trpěl také...
  26. Bez radosti.
  27. Písnička.
  28. Dolente.
  29. V paprscích luny.
  30. Zapomenout.
  31. Jarní vzpomínka.
  32. Dávno.
  33. V stínech.
  34. Když usínám...
  35. Sen.
  36. Jeden okamžik.
  37. Den v říjnu.
  38. Sen v kathedrale.
  39. Calmato.
  40. Stojí hory osněžené.
  41. Epilog.