Dvě sloky.

Růžena Jesenská

Dvě sloky.
Nebylo to slunce, jež se rozsvítilo, prškou blahodějnou v duši mou se lilo, naházelo květů, kde se klíček točí, rozvázalo písní, s čela, zraku chmury odehnalo záříc sladkou mocí s hůry, nebylo to slunce, byly to tvé oči, bylo to mé nebe! Nebyly to hvězdy, jež mi čarovaly v úsměv každou slzu, v radost moje žaly, ráje růžové, kam bludná noha kročí; jež mi zasvítily do života pouti, v jejich záři sladké duše touží plouti; nebyly to hvězdy, byly to tvé oči, bylo to mé nebe! 5