Zapomněla...

Rudolf Bort

Zapomněla....Zapomněla...
Jí, sirotku, čas dal málo jen květů, víc krvavých v srdce jí zasadil ran....ran... Teď v rakvi juž dřímá, z dalekých světů vstříc kyne jí záře nebeských bran. A mnohý, kdo za živa kamenem po ní jen hodil a s výsměchem na ni jen shléd’, dnes s vylhanou slzou nad ní se kloní, kříž dělá jí v čílko, jež mrazivý led. Však ona, jíž v žití osudu krutém tak dlouho, ach, úsměv nezdobil líc, z té rakve teď v svící plápolu žlutém všem vlídně, tak vlídně se usmívá vstříc... 36

Kniha Slzy a úsměvy (1891)
Autor Rudolf Bort