Žlutá růže.

Růžena Jesenská

Já věděla, že kdysi ve tmě kouta strašlivé žluté oči začnou plát, smrtelně do tvé duše mířit, že stojí skála, na ní žlutá pouta čekají, zobák žlutý začne rvát – tvé srdce. Ó dlouhé stíny, čím jich možno smířit? V co proměnit ty Smrti barvy žluté, jak vysvobodit z křečí noci kruté – – tvé srdce? Je možno jediné, čím zažehnány budou: šílenou, strašně žhavou barvou Rudou. Já přijdu tiše, žluté rány zhojím, snad zarmoutím, však na vždy upokojím tvé srdce.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

šachta, havíř, horník, kovkop, uhelný, továrna, uhlí, štola, zemník, dělnický

97. báseň z celkových 362

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Růže. (Augustin Eugen Mužík)
  2. ODPLATA (Karel Dostál-Lutinov)
  3. ODKAZ. (Arnošt Ráž)
  4. MLADÝ HROBNÍK ZPÍVÁ. (František Taufer)
  5. Zpěv přísných slepců. (Stanislav Mráz)
  6. STÝSKÁ SE (Rudolf Medek)
  7. V nemoci. (Josef Svatopluk Machar)
  8. Ruce a ručky. (Augustin Eugen Mužík)
  9. OPUŠTĚNÁ (Božena Benešová)
  10. Píseň horníkova. (Augustin Eugen Mužík)