Z azuru.
Až vykvete nám jednou modro čarokrásné
v poslední západ divných růží krvavých,
ne bolest, ne! své srdce nechám v prsou tvých
s tajemnou mlhou harmonie šťastné.
V poslední západ divných růží krvavých
chci vědět, dál že půjdeš v nové Ráno jasné
s tajemnou mlhou harmonie šťastné,
a vzroste thuje stín z objetí posledních.
Chci vědět, dál že půjdeš v nové Ráno jasné,
kde slunce vyplyne ti z moří bolestných,
kde vzroste thuje stín z objetí posledních –
v noc žhavých polibků, v nichž Duše moje zhasne. –
Ó slunce vyplyne ti z moří bolestných,
až vykvete nám jednou modro čarokrásné
v noc žhavých polibků, v nichž Duše moje zhasne. –
Ne bolest! Ne! – své srdce nechám v prsou tvých.
32